4. týden života

Adoniskovi pomalu končí 4. týden života a kluk nám dělá stále větší a větší radost. Každý den krásně přibírá a jeho chůze už je velmi jistá. Párkrát jsme ho už vypustili i do jiných částí bytu, aby se více rozkoukal... mysleli jsme, že bude opatrný, ale je to pěkný ďáblík. Vše na co narazil tak prozkoumal a jelikož má už slušné zoubky, tak si i občas do něčeho kousnul, včetně našich prstů, uší a jiných částí těla...

Před třemi dny jsme Adoniska zkusili přikrmit rozemletým hovězím masem. K našemu údivu se na to vrhnul jakoby od narození ještě nejedl. Snědl sám bez pomoci celou misku. Takže mu teď každý den dáváme vždy jednu malou porci masa nebo krupičky. Zatím ale Eny splehlivě kojí takže to přikrmování necháme zatím jen jednou denně.

V neděli jsme jim postavili ohrádku, aby měl Adonisek i Enie více místa. Oběma se to moc líbí, mají tam původní bednu, nový teplý pelíšek, deky, plyšáky apod. Adonis se k naší radosti naučil chodit čůrat na nepromokavé dětské podložky, málokdy najdeme loužičku jinde.

Včera večer jsme se fakt nasmáli... malej se dostal z ohrádky ven a my jen přihlíželi co bude provádět. Prošmejdil celý byt a za ocáskem měl neustále starostlivou maminu, která ho jakoby provázela. Enie je skvělá mamina... pár dní jsme se sice báli, protože na něj občas zavrčela, ale zjistili jsme, že je to druh její výchovy...ona je prostě dominantní fena a její výchova se od toho odvíjí. Když se jí něco nelíbí tak na něj zavrčí (pokárá ho) a malej většinou pochopí co po něm ta mamina chce. Ani se jí ale nedivím, malý díky tomu že je sám, vyhledává veškerou zábavu u svojí maminy... tahá ji za uši, lozí po hlavě a po celém těle a ona si prostě nechce pořád hrát... Ale i přes to je velmi tolerantní a nechá si ledacos líbit. 

Nejhezčí z toho všeho je když mají oba dobrou náladu a hrajou si... tohle pochopí skutečně jen ten kdo už měl nebo má štěňátka. To se rázem i z Eninky stane zase na chvíli hravé štěně :-)